S vodou dávají Češi Afgháncům naději

4.7.2010

„Ka čére muga úbo wa nalaru no mušba malrešu. Kdybychom neměli vodu, tak bychom umřeli,“ říká nám Hadži Kamán Gul ve vesnici Chinarey, kde se Češi chystají zrekonstruovat karéz, podzemní tunel přivádějící vodu do vesnice z úpatí hor. Jeho slova jsou jednoduchá, ale výstižná – voda tu totiž znamená všechno.

Každý musí pít, lidé, zvířata i země – ta hlavně, protože je to voda, která mění zdejší šedivý prach v úrodnou půdu. Devět lidí z deseti se v provincii Lógar živí zemědělstvím - proto jsou funkční zavlažovací systémy pro život místních zcela zásadní.

Třicet let války se na systému karézů, které afghánští zemědělci k zavlažování používali po staletí, podepsalo příliš tvrdě. Podle statistiky Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) bylo během válečných konfliktů v Afghánistánu zničeno více než 40 procent zavlažovacích systémů.

Vodohospodářství je jednou z priorit činnosti českého provinčního rekonstrukčního týmu. Obnova karézů je vedle staveb jezů, oprav závlahových kanálů a výstavby protipovodňových zdí dalším z řady projektů na pomoc lidem v Lógaru.

Qanat romani, khettara, falaj, galeria, foggara. V různých jazycích jim říkají různě, ale princip karézů je všude stejný. Podzemní tunel odvádí vodu z míst, kde je jí dostatek, do míst, kde chybí.

„Karéz je ve své podstatě dokonalé vodohospodářské dílo, proto nemá smysl vymýšlet tu nějaké moderní systémy transportu vody. Je to staletími ověřený systém, jak dostat vodu z nepřístupných míst k lidem a svojí jednoduchostí a funkčností dokonale vyhovuje místním podmínkám,“ vysvětluje Radovan Chládek, stavební inženýr českého PRT.

V šachtách se schovávali mudžahedíni

Z vrtulníku ho poznáte na první pohled, karéz vypadá jako dlouhá řada důlků na kuličky. Někdy je na konci zelené oko malé vodní nádrže, jindy jen popraskaná země, ze které se zvedá prach. To je ta téměř polovina karézů, kterou zničily konflikty zmítající Afghánistánem – muži, kteří se o ně starali, zemřeli ve válce nebo karézy zasypali ruští vojáci, protože v šachtách vedoucích do tunelu se schovávali mudžahedíni.

„Nestabilní kopané šachty vyztužíme železobetonovými skružemi, obnovíme a vyčistíme tunel karézu a zrekonstruujeme sběrnou nádrž na vodu,“ popisuje Chládek princip opravy karézu.

Ve vesnici Suleman Chel v okrese Choši, jen několik kilometrů dál od Chinarey podobná rekonstrukce právě skončila.

Vousatí muži v turbanech, děti v potrhaných a ušmudlaných šatech, mladíci s vyšívanými čapkami, a tam vzadu se nesměle dívá i pár žen, zahalených v barevných šátcích a napůl ještě skrytých za zdí. Celá vesnice se sešla kolem kamenné nádrže na vodu z karézu, aby s námi zkontrolovala stavbu před předáním.

Vydáváme se s nimi pár set metrů za jejich hliněné usedlosti zvané  kaláty směrem k horám, které se nad Suleman Chelem zvedají. Míjíme jednu, dvě, tři, čtyři kontrolní šachty, kterými lze do karézu sestoupit a tunel vyčistit.

„Víc vody znamená, že můžeme vypěstovat víc ovoce, zeleniny, víc obilí. Co nám vyrostlo na poli, doteď stačilo sotva pro rodinu. Ale větší úrodu budeme moci prodat a vydělat si peníze,“ vysvětluje Nakibulláh Mudakir, jeden ze zemědělců. „Teď můžeme obdělat více půdy,“ říká a ukazuje na jasně zelené pole, která od neúprosně šedé neúrodné krajiny okolo dělí právě dostatek vody.

Kristýna Greplová - civilní část PRT