http://www.prt-logar.cz

Malý chlapec je pět dní v týdnu hlavou rodiny

13.6.2010

V Afghánistánu platí jiná pravidla, než na jaká jsme zvyklí z Evropy.

Vytáhnout protiminovou pojistku, otevřít těžké dveře od dinga, vyskočit ven z metru dvacet na prašnou zem. To je rutinní začátek patroly po afghánském venkově. Dnes v Kolangaru, kam české PRT vyrazilo zkontrolovat jeden z projektů, sklepy na skladování ovoce a zeleniny, které využívají místní zemědělci.

Uděláme jen pár kroků v doprovodu vojáků, kteří střeží naši bezpečnost, a už se kolem seběhne hlouček dětí. „Pen, pen, pen,“ jako pokaždé nás gesty a výkřiky prosí o nějaké propisky nebo alespoň sladkosti a vodu.

Hledáme někoho, s kým bychom mohli probrat situaci ve vesnici, zeptat se na fungování projektu a získat klíče od podzemních prostor, do kterých mohou místní zemědělci uložit vypěstované ovoce a zeleninu, aby je o pár měsíců později mohli prodat s vyšším ziskem.

První dospělý muž poblíž ale prý sklep nevyužívá. „Jsem učitel tady v místní škole, nemám sady, nepěstuji ovoce,“ vysvětluje nám a ukazuje na malého chlapce poblíž. „Toho se zeptejte, ten vám sežene klíče.“

Drobný klučík, sotva desetiletý, se protáhne vojákovi pod loktem a stoupne si hned vedle nás. Kdo tady má na starosti tenhle sklep? Kdo ho spravuje, kdo má klíče? Kolik zemědělců si do něj může uložit úrodu? Chlapec jménem Chalíd Mohammad ochotně odpovídá a navrhuje, že pro klíče doběhne.

Za tři minuty je zpátky a sám nám sklep odemyká. Situace je to docela neobvyklá, protože pokud s někým jednáme či kontrolujeme projekty, je nám partnerem většinou starší vousatý muž. A najednou tu proti nám stojí tenhle kluk.

„Neměl bys být ve škole?“ ptáme se, protože je teprve dopoledne. „Chodíš vůbec do školy?“ A on nám vysvětluje, že chodí do školy, ale jenom jeden nebo dva dny v týdnu. „Jinak není čas, musím se starat o rodinu.“ I našemu tlumočníkovi, rodilému Afghánci, cukne obočí. On a starat se o celou rodinu? Kolik je mu let? Devět, možná deset?

„Proč se o vás nestará táta nebo děda?“ nedá nám to a na chvíli otázkami odbočíme od kontroly projektu. A Chalíd Mohammad nám vysvětluje, že jeho otec je starý a nemohoucí a nezbyl nikdo, kdo by se o matku a další sourozence postaral. Ostatní ve vesnici jim sice pomáhají, ale sami mají těžký život a starat se o ně nemůžou.

Najednou toho malého kluka vidíme úplně jinýma očima. Možná se ještě ani nenaučil číst a psát a tvrdá realita afghánského života už ho donutila dospět. Je hlavou rodiny, stará se o těch pár stromů co mají, a spolu s ostatními zemědělci z vesnice se dělí o tenhle sklep, který jim české PRT postavilo.

Kristýna Greplová, civilní část PRT Lógar

fotografie a videa

Reportáž z Abtaku

VIDEO: Podívejte se na reportáž ze stavby hráze v okresu Chuši. více ►


příběhy pomoci

Přehrada Surchab

VIDEO: Podívejte se na reportáž České televize o největším českém projektu v Lógaru. více ►