http://www.prt-logar.cz

Nezávislá novinařina v Afghánistánu: životu nebezpečná

3.2.2010

Nezávislí afghánští novináři jsou ohrožený druh. V těžkých podmínkách se pokoušejí odvádět dobrou práci a vytvářet nezaujaté zpravodajství.

To se lehko řekne, těžko udělá. Jednou jsou jejich reportáže nepohodlné pro kábulskou vládu, podruhé se zase nelíbí koaličním silám nebo jsou trnem v oku Talibanu.

„Práce žurnalisty je v Afghánistánu nebezpečná. Když jsme do toho šli, věděli jsme to, ale někdo to musí dělat,“ říká Rahmatulláh Kochi, zpravodaj největší afghánské tiskové agentury Pajhwok pro Lógar.

Do České republiky přijel z Lógaru společně s dvěma kolegy na pozvání ministerstva zahraničí. „Jsou to dva zcela jiné světy. U nás je svobodě slova teprve osm let. V Evropě se buduje už od třináctého století a nyní si tu každý může říkat, co chce. V Afghánistánu novinář někdy ani nemůže přiznat, že je novinář,“ říká Kochi.

Těžkosti nezávislých žurnalistů pod Hindúkušem dobře ilustruje případ z minulých prezidentských voleb. „Psali jsme konkrétní reportáže o podvodech. Kdo manipuloval s hlasy, kde se to stalo a jak. To se dotčeným lidem samozřejmě nelíbilo. Druhý den po odvysílání materiálu měl guvernér a někteří ministři tiskovou konferenci, ale nás nepozvali. Od té doby se s námi nikdo nebaví,“ stěžuje si Núruláh Stanekzai, ředitel stanice Zinat, jediného soukromého rádia v Lógaru,

V západních médiích vyšlo mnoho článků o podvodech Hamída Karzáího, vítěze, jehož nejsilnější soupeř Abdulláh Abdulláh odstoupil kvůli machinacím s hlasovacími lístky a neochotě svého soka odvolat šéfa volební komise. Stanekzai vidí situaci trochu jinak: „Výsledky nefalšoval jen Karzáí. Čistý štít nemá ani Abdulláh Abdulláh. Vina není jen na afghánské straně, svůj díl na špatných volbách nesou i koaliční síly.“

Když se lidé bojí mluvit

S novináři většinou nechtějí hovořit ani sami Afghánci. Bojí se, že se jejich jméno někde objeví a jejich svědectví například o útoku povstalců jim přinese v lepším případě jen nepříjemnosti. Reportér si do terénu často nemůže vzít diktafon, poznámkový blok, natožpak fotoaparát. „V Kábulu to ještě jde. Je tam relativní klid a lidé se tolik nebojí,“ vysvětluje Kochi. „Obyvatelé jiných provincií mají strach z Talibanu, nechtějí nám dát rozhovor, a když se nám podaří někoho přemluvit, tak použije pseudonym. Ale najdou se i takoví, kteří ve válce ztratili rodinu, těm je už všechno jedno a baví se s námi úplně otevřeně.“

Hněv Talibů pocítil na vlastní kůži Asadulláh Ludin, reportér rozhlasové stanice Millie Paygham. „Jednou jsme v noci ukončili vysílání a spali ve studiu. Kolem druhé hodiny ráno přijeli Talibanci a zaútočili na nás raketami. Skoro celá budova byla zničená, ale naštěstí nikdo nezemřel,“ vzpomíná Ludin.

Všichni tři však věří, že jednou budou pracovat bez obav o své životy. „Nemyslím si, že bychom někdy v blízké budoucnosti mohli pracovat úplně svobodně. Je to dlouhodobý proces a možná, že potrvá sto let, ale věříme, že jednou pravda zvítězí,“ uzavírá Stanekzai.

Filip Snášel

Článek vyšel ve zvláštní příloze MF Dnes o Afghánistánu.

fotografie a videa

Reportáž z Abtaku

VIDEO: Podívejte se na reportáž ze stavby hráze v okresu Chuši. více ►


příběhy pomoci

Přehrada Surchab

VIDEO: Podívejte se na reportáž České televize o největším českém projektu v Lógaru. více ►