14.10.2008
ZÁKLADNA SHANK (od zpravodaje LN v Afghánistánu) "No jistě že nás řada lidí z nevládních organizací kritizuje, protože si myslí, že není dobré míchat rozvojovou pomoc s vojenskou ochranou. Ale já jim vždy nakonec říkám: A kdo to tady bude dělat? Kdo bude těm lidem pomáhat, když tu nevládní a humanitární organizace nemohou zajistit bezpečnost svých lidí?" přemítá šéf civilní části českého Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Lógaru Václav Pecha, který v minulosti působil v nevládní organizaci Člověk v tísni a nyní je už půl roku v Afghánistánu. Naráží tím na živou debatu, která se vede o správnosti zřizování PRT, jehož největší složkou jsou vojáci, kteří mají zajistit bezpečnost civilních expertů pracujících na rozvojových projektech. Pravda je na obou stranách.
Riziková práce
Zkuste si jen představit, jak vojáci provádějí v nějaké vesnici
razii a zatýkají podezřelé a o pár hodin později či druhý den
přijedou do téže vesnice titíž vojáci s civilními experty pomáhat s
obnovou. Na druhou stranu PRT se pohybuje v oblastech, které nejsou
příliš bezpečné, a kam tudíž nevládní organizace pronikají jen
stěží. Takovým případem byl Irák a dnes Lógar, kde byly před
několika týdny zavražděny tři pracovnice humanitární organizace.
PRT byl ustaven v Iráku, přičemž jeho předobrazem byly Civil
Operations and Rural Development Support Teams, které fungovaly od
roku 1967 za vietnamské války. Výsledky jejich práce byly smíšené,
protože členy týmů nebyli pouze civilní experti a vojáci na
ochranu, ale i příslušníci tajných služeb. Ti využívali situace k
tomu, aby získávali informace, či dokonce zatýkali podezřelé.
Rizik spojených s přítomností vojáků při jejich rozvojové
práci jsou si členové civilní části českého PRT v Lógaru (šest mužů
a dvě ženy) dobře vědomi. Na druhou stranu chápou, že nedělat vůbec
nic by bylo horší, protože v místech, kde není bezpečno, se pomoc
obvykle omezuje pouze na humanitární část vytvářející závislost. "
Afghánci mají dnes příznaky závislosti na pomoci. Očekávají, že
veškeré problémy za ně vyřeší někdo jiný," říká Igor Klimeš.
Solární sušičky a chladírny
I přes problémy, kterých je v Afghánistánu nepočítaně, se zatím
českému týmu podařilo dokončit osm projektů. Dalších 23 je
rozdělaných. Mimo jiné jde o budování chladíren na zemědělské
produkty či o sušičky na ovoce. Obojí je poháněno solární energií. "
Pěti družstvům jsme dodali 20 sušiček, vytrénovali obsluhu, dodali
jim balíčky a štítky, takže třeba ovoce mohou prodat později a
zabalené, což zdvihne jeho hodnotu čtyřnásobně," vysvětluje Václav
Pecha. Projektů a plánů je celá řada. Ostatně plánuje se, že tu
Češi budou přítomni minimálně do roku 2013. Mezi další projekty
proto patří budování škol, oprava nemocnic, nákup sanitek, léků,
řada vodních děl atd. Opatrnosti není nikdy dost Při plánování
projektů se myslí na jejich udržitelnost. "Afghánistán je posetý
nefunkčními generátory kvůli špatné údržbě, náhradním dílům a
nedostupnosti paliva," vysvětluje Pecha, proč jsou sušičky na
solární pohon či proč se zahajuje pilotní projekt solárních
krevních bank.
Podobné je to i s vrtáním studní, což je v Afghánistánu
velká móda. Vrtání se ale často dělá bez průzkumu stavu podzemních
vod. Může se tedy stát, že sice teď bude pitná voda dostupnější,
ale za několik let se budou muset vrtat hlubší a hlubší studny, až
voda dojde. Problémem je samozřejmě do značné míry nefunkční státní
správa. Zahraniční experti navíc musejí pronikat do tajů a úskalí
místních komunit, svazků v nich a zároveň nevraživostí, což není
jednoduché. Každopádně je nutné přitom být opatrný. "Lidé se spíše
obracejí na kmenové náčelníky než na státní správu, která je
zkorumpovaná. Nefunguje tady smlouva se státem," uzavírá Igor
Klimeš.
Přes zimu se činnost na většině staveb českého PRT v Lógaru zastavila, protože teploty klesly pod bod mrazu a pokračovat dál by znamenalo ohrozit kvalitu staveb. více ►